Když se člověk začne zajímat o udržitelný životní styl, začne řešit i svůj šatník. Taky se začne se ptát jaká móda je tedy udržitelná? Je to ta, kterou člověk koupí v oficiálních obchodech „slow fashion“? Nebo je to nakupování v sekáči, v bazarech, na Vinted? Nebo je to upcyklace oblečení, tzn, že si něco přešijeme?
Když jsem po letech měnila tyto stránky za nové, měla jsem představu, že už s klienty nikdy nevlezu do obchodu s rychloobrátkovou módou. To jsou skoro všechny klasické obchody, které vás napadnou. Představovala jsem si, jak budeme hledat kousky jen tam, kde víme, že za danou věc dostali všichni férově zaplaceno. A samozřejmě, že bude z udržitelného materiálu. A s těmi, kteří na to nemají finance, nevyberou si, nebo z jakýchkoli jiných důvodů takto nakupovat nechtějí, budeme dále nakupovat v sekáčích.
Jenže postupem času jsem si začala uvědomovat, že je to málo. Co ti, kteří nechtějí ani a ani b? Je náš trh na takový životní styl už vůbec připravený?
Odpověď mi na toto přišla sama v podobě klientky, které jsem před lety doplňovala šatník opakovaně a ona byla ochotná na mě čekat pár let, než jsem ji své služby opět mohla poskytnout. Neví nic o mém životním stylu, ani ho nesdílí. Nechtěla jsem ji tedy zklamat a říct Víte, já už s klienty do nákupáků nechodím…
Každý takový den začíná tím, že se sejdu s klientem, dáme si společně kávu nebo snídani a řekneme si, co plánujeme, jaké jsou představy, kam půjdeme. Onen zmíněný den mi dal odpověď na vše. Potřebovaly jsme obměnit skoro celý šatník, což jsme dělaly právě už před těmi mnoha lety. Konkrétní kombinace, všechno doladit dohromady, aby to spolu pěkně fungovalo. Vytvořit zkrátka funkční pracovní šatník. Když mi klientka vyprávěla, že všechno do posledního kousku vynosila, jaké ohlasy měla v práci, že se ve všem sama cítila výborně, a že jí roky ten šatník sloužil, moje srdce zaplesalo.
To je přesně to, o čem sním, to je můj cíl! Aby každý klient, každá klientka, byli spokojeni, nosili ty věci roky a VYNOSILI je. Není to cíl nás všech? Mít šatník, který slouží nám? Mít každý den co na sebe a současně nemít nacpanou skříň?
Když nakoupíme u etických značek, je to samozřejmě super volba a je to jednoznačně můj cíl a také já sama touto cestou jdu. Ale já díky té zkušenosti pochopila, že všechno není černobílé! Móda z obchoďáku asi tak na 99% nebude bohužel nikdy etická. Ale udržitelná být může. Pokud si koupíte něco, co skutečně potřebujete, co unosíte, co je alespoň v rámci možností z lepšího materiálu. Pokud chcete například udržitelné i eticky vyrobené bílé tričko, hledejte bio bavlnu s certifikátem GOTS. Čtěte a zajímejte se. Nestačí nápis na samolepce „biobavlna“. Koukněte se do složení, často vás oklamou tím, že je tam pár procent bio a zbytek klasická bavlna. Při GOTS máte jistotu.
Při nákupu čehokoli dalšího dbejte na kvalitu a na to, zda se vám to do šatníku skutečně hodí. Tři téměř totožné trenčkoty přeci nepotřebujete.
Tím, že věc vynosíme, snížíme „cost per wear“ (CPW) neboli „cena produktu/počet nošení“ na minimum. Koupíte si například svetr z akrylu ve výprodeji za 400Kč. Bohužel se ale po dvou vypráních srazí, sežmolkuje, švy se přetočí nebo se opere barva. Zdánlivě levný svetr si tak vezmete na sebe 2x, takže CPW je 200Kč za jedno nošení. To zní hrozně, že? A toto se bohužel děje velmi často. Na druhé straně si koupíte o dost dražší svetr, vlněný. Řekněme za 2000Kč. Vlnu prát nemusíte. Vlna se jen vyvětrá, je antibakteriální a ne, opravdu nezapáchá. Takže stačí vyprat jednou za sezonu. Svetr vám sedí, vypadá stále stejně, navíc narozdíl od akrylu skutečně hřeje. Nosíte ho tedy řekněme 3x týdně, po dobu 2 měsíců. CPW je tedy 83 Kč za jedno nošení. A to mluvíme o příkladu. Svetr s největší pravděpodobností budete nosit déle a hlavně několik podzimů a zim. Tím jeho CPR můžete dostat bez problémů na nulu.
Určitě je v takovém případě lepší u dražšího kousku vybírat univerzální střih i barvu. To všechno je součástí mé práce, i s tímto vám mohu pomoct. Pokud nemáte teď finance, nevadí. Kvalitní kousek se dá pořídit za pár set i z druhé ruky. A takových skvostů mám ve skříni hodně. Už dávno jsem ty věci vynosila a nosit je budu ještě roky dál.
Tím výše uvedeným vám chci jen ukázat, že ne všechno levné, je skutečně levné. 🙂
Z mého pohledu tedy může být i věc z řetězce udržitelnou módou, pokud ji budu nosit. Když se začnete více zajímat právě i o etickou stránku věci, moc tím pomůžete tomu, aby se snížila poptávka. Když přestanete zbytečně nakupovat, poptávka po nových a nových kouscích se skutečně sníží a výrobci na to budou muset reagovat. Možná si říkáte, že je to blbost, že jako jedinci nemáme šanci nic změnit. Ale máme. To my můžeme inspirovat okolí, můžeme milovat svůj šatník jaký je, bez potřeby ho neustále nafukovat. A třeba si sem tam pro lepší kvalitu, lepší pocit na duši, dopřejeme i něco dražšího od značky, která za svou práci svým zaměstnancům férově zaplatila. Jednou váš vysněný šatník může být složený jen z takových kousků, když budete chtít.
To by bylo krásné. A přesně za takový cíl budu já sama bojovat. 🙂
Ten pocit, kdy se člověk zbaví závislosti na nakupování a víc se začne zajímat o dění kolem, je nepopsatelný a neskutečně naplňující. 🙂
Vaše Lucie